V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Portugalská kuchyně podle mě patří mezi ty horší, co jsem měla možnost ochutnat, a to miluju ryby. Ty jsou ale zase na každém rohu, možná až moc. Minulý týden jsme zrovna vzpomínali na solené tresky, které tam visí v každé samoobsluze od stropu a vyplní vzduch v obchodě specifickým čmuchem. Nechci tomu říkat úplně zápach, někomu by to mohlo chutnat nebo dokonce vonět, ale... Konečně jsem pochopila, jak s to s těmihle skoro metrovými, na troud solí vysušenými filety funguje. Kamarád ho dostal od ségry, namočil ho na dva dny do vany a byla z toho normální ryba. Ani nebyla nijak zvlášť slaná. Prostě čerstvý filet z tresky. A jak jsme o tom mluvili, mně se zastesklo po staré dobré arroz doce, a tak jsem ji zkusila podle nějaké portugalské babičky na YouTube uvařit. Dopadlo to nad očekávání hned na poprvé, tak to zkuste taky, je to skvělá změna k ovesným a jiným snídaňovým kaším, ale i super dezert.
Ingredience (na 5 porcí):
130 g kulatozrnné rýže
500 ml vody
500 ml mléka
30 g másla
60 g cukru
3 špetky soli
1 žloutek, trochu prošlehaný
1 celá skořice + mletá na ozdobu
pomerančová kůra - 2 velké skrojky (bez bílé vrstvy!), tj. asi ze 1/4 pomeranče
Rýži dej vařit jako normálně do vody, osol jí, jako kdyby se vařila jako příloha. Já použila tři špetky soli. Navíc do vody přihoď máslo, kůru a skořici. Do druhého rendlíčku si dej vařit mléko. Když je rýže uvařená do měkka, přidej cukr a vařící mléko. Nech vařit ještě 15 minut, tekutina by měla zredukovat, ale směs bude ještě celkem řídká. Rýži odstav a nech asi 10 minut chladnout, vyndej skořici a kůru a potom tam opatrně malým pramínkem zašlehej žloutek. Rozděl do mističek, navrch posypej trochou skořice.
Můžeš ji jíst hned, je skvělá i teplá, ale hezky zhoustne až po zchladnutí.
Tohle je game changer. Ani ne moc sladká, ani moc kyselá. Ani moc tuhá jako moje oblíbené tvarohové nebo žervé krémy, ani příliš tekutá jako klasická ganache ze smetany ke šlehání. S bílou čokoládou nejlepší, ruby čokoládu trochu stáhne o barvu, ale taky je skvělá, i z extra hořké čokolády je pochopitelně spíš světlejší, ale po přimíchání...
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat...
Tartaletky mě vždycky rozčilovaly tím, že jsem se snažila natlačit křehké těsto do formiček, což mi nešlo, místy bylo tlusté a místy tenké a vlastně to vůbec za tu práci nestálo. Tenhle problém ale za mě vyřešilo jedno reelsko, které jsem viděla někdy před Vánoci a říkala jsem si: "To není možný, too good to be true." Typka normálně...
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět: