Tomuhle výtvoru přecházelo nespočet zmařených pokusů, spousta bochníků konzistence cihly, přeslazených nebo naopak pochybně "příliš zdravých" výtvorů. Ale protože podle mě není nad skvělý banana bread, a taky protože jsem konečně dostala formu ve tvaru bochníku, jsem se nezvzdala a konečně dosáhla pro mě dokonalého výsledku.
A protože chyby jsou od toho, aby se neopakovaly, tady je perfektní recept na banana bread, jak jinak něž inspirovaný v Itálii.
Naučila jsem se, že když už peču, je nejlepší buď hodně čokolády nebo karamelu nebo ricotta. Na asi pátý pokus s banana breadem jsem už šla na jisto a hledala recept s ricottou, který jsem si ale ještě upravila a dle předchozích zkušeností ubrala cukr, zvolila celozrnnou mouku (protože chutná skvěle! zvlášť v oříškových věcech) a na poslední chvíli jsem se vylekala použití olivového oleje (mám skvělý, nefiltrovaný, ale pro tenhle účel asi až moc aromatický) a nahradila ho kokosovým. Ten jsem v misce na chvíli hodila na hrnec, ve kterém se mi právě vařila cizrna a krásně povolil během minutky.
Ingredience na jeden bochník:
(hrnek má asi 250 ml)
50 ml kokosového oleje, povoleného
2 velká vejce
2/3 hrnku třtinového cukru
2 větší přezrálé banány - rozmačkané
150 g ricotty
pekanové a vlašské ořechy, 80% čokoláda - nasekané, dle chuti
1,5 hrnku celozrnné špaldové mouky
1/2 lžičky prdopeč a 1/2 lžičky sody
špetka soli, vanilky
Nech povolit kokosový olej, zapni troubu na 180°C. Jako obvykle, suroviny by měly mít ideálně pokojovou teplotu, kokosový olej taje při nějakých asi 30-35°.
Ušlehej cukr s vejci do světla, potom přidej olej, ricottu a znovu prošlehej. Vmíchej banán a ořechy+čokoládu, vanilku, sůl.
V druhé velké míse dobře promíchej zbytek sypkých surovin - mouku, prdopeč a sodu. V suché směsi udělej ďolík, vlij tekutou směs a opatrně promíchej. Jen tak, aby se vše spojilo a namočilo, nepřemíchej, aby to neztreatilo vzdušnost.
Nalij do pekáče a peč dle tvaru, po chvilce teplotu stáhni na 150. Já jsem bochník pekla skoro hodinu. Je potřeba to dost hlídat a vytáhnout hned jak je poprvé špejle jen vlhká, všechno tohle pečivo s ricottou je potřeba nechat trochu vlhké, je snadné ho vysušit a to my nechceme.
Komu by to takhle přišlo moc zdravé, je samozřejmě možné to přelít pořádnou hutnou čokoládovou polevou a udělat z toho čokosmrt. Dělám jednoduchou, z úplně hořké čokolády, ale dá se udělat z jakékoli. Zahřeje se 200 ml 30% smetany až těsně k bodu varu se lžící cukru nebo sáčkem vanilkového cukru. Horká smetana se v mističce přelije přes 200 g nalámané čokolády, zamíchá a voilà!
Tohle je game changer. Ani ne moc sladká, ani moc kyselá. Ani moc tuhá jako moje oblíbené tvarohové nebo žervé krémy, ani příliš tekutá jako klasická ganache ze smetany ke šlehání. S bílou čokoládou nejlepší, ruby čokoládu trochu stáhne o barvu, ale taky je skvělá, i z extra hořké čokolády je pochopitelně spíš světlejší, ale po přimíchání...
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat...
Tartaletky mě vždycky rozčilovaly tím, že jsem se snažila natlačit křehké těsto do formiček, což mi nešlo, místy bylo tlusté a místy tenké a vlastně to vůbec za tu práci nestálo. Tenhle problém ale za mě vyřešilo jedno reelsko, které jsem viděla někdy před Vánoci a říkala jsem si: "To není možný, too good to be true." Typka normálně...
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět: