Zelí je skvělý zdroj vitamínů, zvlášť teď v blížící se zimě, kdy o sezonní zelenině nemůže být moc řeč. A s mrkví, jablky a cibulí mají společné to, že dobře skladované vydrží ve spíži nebo sklepě celou zimu, a dohromady tvoří tenhle skvělý salát. Je to celoroční jídlo, v létě skvělá příloha ke grilování a v zimě jako skvělý zdroj vitamínů, kterých se v tomhle období přirozenou cestou příliš nedostává.
Tenhle recept je výsledkem dlouhého "tunění" a ochutnávání různých salátů, ze kterých jsem si vytáhla to nejlepší. Je to dokonalý zástupce zásady, že aby bylo jídlo chuťově komplexní, má obsahovat trochu slaného, sladkého, kyselého a hořkého. Hotový je za chvilku, s dobře ostrým nožem je krouhání zelí radost (dělá to super zvuk), dá se jíst klidně i hned, ale nejlepší je druhý den, když se uleží. V takovém případě je lepší ho dosolit až před podáváním, nepustí potom tolik vody.
Ingredience na 4 větší porce:
půlka malého bílého zelí
větší mrkev
půlka menší červené cibule
dvě lžíce jablečného octa
lžíce hrubozrnné hořčice (ideálně z celých hořčičných semínek)
dvě lžíce majonézy
dvě lžíce bílého jogurtu
lžička cukru
pepř, sůl dle chuti
Případně + jedno velké jablko a malá lžička křenu
Zelí nakrouhám na tenké plátky, které potom překrájím na přibližně 3 centimetrovou délku. Větší kusy, které vzniknou seříznutím listu podélně, je dobré ještě pokrájet, ideální šířka proužků je kolem 3mm. Ve velké míse zelí mačkáním "pokřupám", mačkám a hnětu ho klidně pět minut, až než necítím žádné vysloveně tvrdé kusy nebo necítím vlastní prsty. Zelí tím nakřehne, ale bude stále křupavé na rozdíl od různých namáčecích a převařovacích metod. Nastrouhám na hrubo mrkev, nakrájím na tenké půlměsíčky cibuli. Smíchám se zelím a se všemi ostatními surovinami, podle chuti můžu jejich množství upravit.
Když mám chuť na změnu, přidávám ještě jedno velké loupané nahrubo strouhané jablko a lžičku křenu, tak to taky můžete zkusit:)
Tohle je game changer. Ani ne moc sladká, ani moc kyselá. Ani moc tuhá jako moje oblíbené tvarohové nebo žervé krémy, ani příliš tekutá jako klasická ganache ze smetany ke šlehání. S bílou čokoládou nejlepší, ruby čokoládu trochu stáhne o barvu, ale taky je skvělá, i z extra hořké čokolády je pochopitelně spíš světlejší, ale po přimíchání...
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat...
Tartaletky mě vždycky rozčilovaly tím, že jsem se snažila natlačit křehké těsto do formiček, což mi nešlo, místy bylo tlusté a místy tenké a vlastně to vůbec za tu práci nestálo. Tenhle problém ale za mě vyřešilo jedno reelsko, které jsem viděla někdy před Vánoci a říkala jsem si: "To není možný, too good to be true." Typka normálně...
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět: