Recept na základní rizoto je tady už dlouho a jak už jsem psala, existuje obrovské množství skvělých variací tohoto receptu. A protože dýňová sezona pomalu končí, ale na skvělé hřejivé, lehce pikantní dýňové jídlo není nikdy pozdě, nic nebrání tomu to s dýní ještě zkusit.
Tenhle recept je inspirovaný Jamie Oliverem a určitě bude skvělý v kompletním provedení, ale v základní verzi, tak jak jsem si to osekala já, je taky skvělé a vyhnete se shánění hůře dostupných surovin. Je za asi tři čtvrtě hodinky hotové, i když příprava vypadá na dýl a většinu času se jen dýně spokojeně hřeje v troubě.
Ingredience na 4 porce:
menší máslová dýně nebo hokkaido
rýže arborio/carnaroli (cca 300 g)
50 g másla
větší šalotka/půlka žluté cibule
100 ml bílého suchého vína
500 ml zeleninového vývaru
olivový olej, rovná lžička mletého koriandru, špička nože chilli vloček
asi 5-10 lístků šalvěje, ideálně čerstvých
pepř, sůl
hrst strouhaného parmezánu
Zapni si troubu na 180°. Dýni rozkroj, okrájej, vyber vnitřek a nakrájej na max. centimetr silné měsíčky, které rozprostři do pekáče vytřeného olivovým olejem. V mističce si smíchej olivový olej (asi půl deci) s koriandrem a chilli, touhle směsí potři měsíčky dýně. Navrch ještě rozprostři lístky šalvěje, vše rovnoměrně opepři a osol. Takhle připravený pekáč šoupni na asi půl hodiny do trouby. Mezitím si připravíš základní rizoto, jako v receptu na hráškové rizoto. Když je rizoto skoro hotové, měla by být hotová i dýně, poznáš to tak, že je úplně měkká, když do ní píchneš vidličkou. Většinu dýní vidličkou rozkouskuju na nepravidelně velké čtverečky, část se u toho úplně rozkydá a na každý talíř si schovám dva hezké plátky, které nechám v celku na ozdobu, a všechny lístky šalvěje. Když do rizota přidám máslo, parmezán, přidám i dýni a dobře zamíchám.
Servíruju ideálně na teplý talíř ozdobené plátky dýně, lístky šalvěje a zbytkem strouhaného parmezánu.
Původní recept ještě obsahuje pancettu a pečené kaštany, takže pro masomilce ještě můžu doporučit na plátky dýně před pečením natrhat plátky pancetty. Dělala jsem to tak dřív, ale co jsem začala omezovat maso, vařím to bez toho a je to taky supr. Ale krásně křupavá vypečená pancetta, která ještě pustí šťávu do dýně není nikdy špatný nápad.
Tohle je game changer. Ani ne moc sladká, ani moc kyselá. Ani moc tuhá jako moje oblíbené tvarohové nebo žervé krémy, ani příliš tekutá jako klasická ganache ze smetany ke šlehání. S bílou čokoládou nejlepší, ruby čokoládu trochu stáhne o barvu, ale taky je skvělá, i z extra hořké čokolády je pochopitelně spíš světlejší, ale po přimíchání...
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat...
Tartaletky mě vždycky rozčilovaly tím, že jsem se snažila natlačit křehké těsto do formiček, což mi nešlo, místy bylo tlusté a místy tenké a vlastně to vůbec za tu práci nestálo. Tenhle problém ale za mě vyřešilo jedno reelsko, které jsem viděla někdy před Vánoci a říkala jsem si: "To není možný, too good to be true." Typka normálně...
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět: