Meringue

A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat meringu na vršek, na instagramu to vypadá hezky. A tak se stalo a dopadlo to vysoce nad očekávání. Navíc na šlehání sněhu je nejlepší bílek už asi dva dny starý, takže je to perfektní vedlejší produkt předvčerejšího pečení.

Ingredience na asi 25 malých pusinek

1 bílek (je to asi 35 g)

50 g moučkového cukru

větší špetka soli

lžička štávy z citronu a trochu kůry

drcené lyofilizované maliny nebo jiná dekorace

POZOR - na přípravu počítej 20-30 minut + 2,5 hodiny v troubě

Šlehání sněhu na meringu se dá dělat třemi způsoby - švýcarský podle mě nejsložitější, nad mojí nepříliš oblíbenou vodní lázní, italský - zašleháváním horkého cukrového sirupu do bílků, a překvapivě nejsnazší francouzský způsob, ten jsem použila já. Opakovanými neúspěšnými pokusy jsem zjistila, že skutečně nejde jen o to, vyšlehat bílky s cukrem. Je potřeba přidat pojidlo - v našem případě sůl (všechno sladké musí být navíc i trochu slané, jinak je to blah) a není špatné ji něčím ochutit - v tomhle případě jsem zvolila citron a malinový prášek na vrch. Moje každoroční pokusy o kokosky na vánoce končící jak kamen letos zkusím obohatit o pojidlo třeba konečně budu mít zaměstnání pro ty desítky bílků, co mi na Vánoce zbývají. 

EDIT - můj nový antibílkový hack se jmenuje pasterované žloutky a prodávají je v makru v tetrapacku. Vzhledem k mojí spotřebě na vaječňák a všechno pečivo nebyl žádný problém litr žloutků přes svátky spotřebovat. A trochu podezírám manžela, že měl ty omelety kolem Novýho roku taky nějaký žlutší, takže tak, za mě dobrá investice pro všechny s negativním vztahem k bílkům. 

Zpátky ke sněhovým pusinkám: začnu šlehat bílek se solí a až když mám bílý sníh, který zatím není pevný, začnu po lžících přidávat cukr. Na konci jsem tam přidala tu citronovou šťávu a trochu se bála, co se stane, ale zašlehala se hned. Kůru jsem přidala radši sušenou z pytlíku a jenom trošku, nechtěla jsem, aby byla v pusinkách vidět. Hotový sníh musí být tuhý, nesmí se v misce ani hnout (dokud se hýbe, ještě šlehej), ani z pod něho nic vytékat (to je nejspíš známka, že už je moc:( a není návratu). Takhle tuhý sníh přendej co cukrářského sáčku se špičkou, která by měla mít co nejhlubší zářezy, aby vynikla struktura, a kolmo k plechu tvoř bobky. Jejich špička by měla zůstat stát a nesmí se roztékat do stran - to je známka dobře vyšlehaného sněhu. 

Tohle vše dělej, až když se ti dopéká cokoli, co máš v troubě. Meringy budeme pomalu sušit v troubě na 70 stupňů a neměly by dlouho stát na lince (ani sníh v nádobě nebo sáčku, a to ani v lednici). Já jsem ještě před umístěním do trouby posypala pusinky drcenými lyofilizovanými malinami, případně můžeš sypat sušenými jedlými květy. Po dvou až dvou a půl hodinách můžeš vyndavat z trouby a prakticky rovnou používat. 

Pokud by ses rozhodla pro italský způsob přípravy a nebála se připravit si dokonalý cukrový sirup (ten je lepší dělat na teploměr), můžeš sirup velmi snadno ochutit nebo obarvit. Pusinky se pak už nemusí péct, jsou vláčnější uvnitř a pokud připravíš čistě bílé, dost jim sluší sežehnutí flambovací pistolí. Ale to zas až někdy příště, až budu dělat koktejlový cukrový sirup, až budu moct pít drinky :)