Byla to další
mytická věc v kuchyni, od které mě odrazovala mamka i babička a
vzpomínám, že když jsem se jednou asi v patnácti snažila tehdy
ještě neslaný karamel sama doma připravit, máma pak musela
vyhodit hrnec. Ale stejně jako můj první pokus s jíškou, ke
které ve mně babička a máma vybudovaly málem nepřekročitelný
respekt, i první dospělý pokus s karamelem na vyšel. Sice ne zcela
bez ztráty kytičky, ale veškeré krize byly zažehnány a vznikla
neskutečně skvělá hmota, která bude letos vévodit mému cukroví
a zdobit moje mrkvové muffiny už navždy. A občas se přistihnu,
když si jen tak kráčim z práce domů, že přemýšlím, kam by se
dal ještě nacpat, abych ho zase mohla uvařit. Už se těším, až
nám od vaření zbyde trocha smetany a budu si ho moct uvařit jen
tak, na muffiny, na zmrzlinu, na palačinky, na lžičku, na prst.
Taky bych ho mohla vařit pořád, abych zkusila všechny chuťové kombinace, co mě napadly. Příští na řadě bude ten s kardamomem místo skořice, a zaliju tím jablečný koláč. Už aby byl podzim, ach.
Nápad na kořeněný karamel taky není můj. Pochází z naší oblíbené restaurace - Kovárna na Frýdštějně. Tam jsme se jednou tak přejedli skvělým předkrmem a potom super steakem, že jsem vůbec neměla místo na mrkvový dort, ale slibovali k němu kořeněný karamel. A ten jsem tak moc chtěla ochutnat, že jsem požádala o trošku toho karamelu jen tak. Donesli mi ho plnou misku (protože jsou skvělí!) a byl přesně tak dokonalý, jak jsem tušila. Tak se ho teď snažím reprodukovat.
Ingedience na mističku (asi 150-200 g)
100 g cukru
40 g másla
60 ml smetany
půl lžičky krystalků maldonské soli, nebo úměrně méně normální soli
trocha skořice dle chuti (dala jsem skoro půl lžičky)
Prostě zahřívám cukr. Nasypu ho na dno hrnce, pustím trošku plyn, vůbec na něj nesahám a čekám. Dlooouho se nic neděje, to byla moje první krizová chvilka, už jsem i uvažovala, že to sundám z plotny, zahodim a půjdu si najít "nějaký normální" recept. Cukr je pořád zářivě bílý, jen tak leží na dně toho hrnce, bojíte se přidat plyn, protože vás od toho v receptu odrazují, vypadá to, že z toho karamel nikdy nebude, pořád ho hypnotizujete. Pak vás to přestane bavit, trochu přídáte plyn, chystáte si v kuchyni něco jiné, ale cukr nespouštíte z očí a najednou se začne cukr trochu potit, má konzistenci mokrého písku a začíná tát. To už žačnu cukr míchat, začne hnědnout, míchám víc, ale snažím se, aby se mi karamel nepřichytil výš na stěně hrnce, protože odtama už nejde potom sundat. Když se všechen cukr krásně rozpustí a zhnědne, vypnu plyn a nechám vše trochu zchladnout, abych mohla přidat máslo, a to hned nezasyčelo. To byla druhá krizička. Psali "stáhněte plamen a přidejte máslo". Učinila jsem tak, ale máslo zasyčelo, ihned se rozpustilo a začalo zběsile bublat. Tak si říkám, po takový době míchání, to teď budu muset vyhodit. Ale míchala jsem ještě chvíli a vše se spojilo. Příště už poučená jsem nechala hrnec a karamel trochu zchladnout, máslo nezasyčelo, ale výsledek je stejný, jen ten šok si ušetříte. Když vmícháte máslo a vše se spojí (možná bude ještě třeba na chvíli pustit plyn a pořádně míchat), necháte karamel opět trochu zchladnout a vmícháte smetanu, sůl a skořici, případně jiné koření dle vaší představivosti nebo žádné koření. Protože jsem netrpělivá, vždycky mi zůstane pár nerozpuštěných karamelových "kamínků", takže v obavě, co by se s nimi stalo a jestli by někoho nestály zub, radši karamel přelévám z hrnce do nádobky přes řídké sítko, hustým neproteče.
Tahle směs zůstane docela tekutá i po zchladnutí, tak akorát na polití muffinů nebo koláče, plnění košíčků... Je prostě dokonalá, co naplat. Taky se dá zavřít do vzduchotěsné nádobky, za měsíc vytáhnout ze spíže, rozehřát v rendlíčku a polít s ní třeba skořicové šneky.
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět:
Kdybych musela vybrat jednu surovinu, zodpovědnou za těch několik kilo navíc po mém Erasmu v Itálii, byla by to gorgonzola. Rozhodně se po ní nehubne, zvlášť ve spojení s těstovinami nebo bramborovými noky...nebo jen tak namazané na chleba, ale je neodolatelná. A gorgonzola, hruška a vlašské ořechy jsou zázračné trio, kterému to bude slušet i jen...
Tenhle recept je jedna z mých nejoblíbenějších rychlovek. Jasně, že se dá udělat s masem, ale i bez masa je tohle jídlo skvělý, suroviny na něj mám vždycky v zásobě a je hotové za dvacet minut. Co víc chtít od dokonalé večeře v pracovní den? Že je navíc plné zeleniny a luštěnin. Recept je tak trochu vykradený od Jamieho...
Když mě v deset budí Bára, mám pocit, že jsem musela spát asi pět minut. Celou noc jsem se převalovala s křečema v břiše. Horská nemoc má mnoho podob a mě dohnala nafouklostí. Je to způsobené náhlou změnou atmosferického tlaku, který se nevyrovná s tlakem plynu ve střevech a až po sestupu jsem se dočetla, že to potrápí leckoho...