V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
Udělat dobrý salát je docela umění. Roky jsem zápasila s klasickými problémy - byl nedochucený a musela jsem ho ladit majonézou (yummy!), nebyl dost sytý a po salátu k večeři jsem pak ještě musela spráskat balík tyčinek nebo bonbonů, prostě mu něco chybělo. Po letech zápolení mám pocit, že jsem na to přišla a že se s něčím tak prostým, jako je zeleninový salát, můžu pochlubit světu.
Při tvorbě salátu je potřeba respektovat základní pravidla, která jsou klíčem k úspěchu.
1. Samotné salátové listy jsou základ - je potřeba vybrat zajímavé druhy lupení, ledový salát by neměl tvořit většinu listů, protože nemá žádnou chuť, ale přidává salátu na "vodovosti". Když jsme u vody, listy je potřeba dobře omýt, ale i osušit, aby potom tu skvělou zálivku voda nenaředila.
2. Zálivka musí být dost slaná, jinak bude salát působit dojmem, že mu něco chybí (až dokud tam ze zoufalství nepřidáte tu majonézu). Musí jí být dost, aby pokryla všechny salátové listy, ale zase by se listy v ní neměly topit. Až po oglazování listů salátu je vhodné přidat těžší komponenty - zbylou zeleninu, sýr nebo maso atd.
3. Salát je samozřejmě skvělá příloha a v létě skoro jiné nepoužívám. Ale taky je to super hlavní chod. Potom je ale potřeba přidat nějaké bílkoviny - sýr, maso nebo luštěniny. Klasika je mozzarela, grilovaný halloumi nebo kuřecí stripsy (jo, ty z KFC, no a?). Ale zkuste i filírovaný hovězí steak, grilované krevety, modrý sýr s hruškou a ořechy, k balzamiku jdou skvěle jahody a k sýru ementálského typu zase mandarinky. Kdo se chce vyhnout živočišným produktům, může přidat praženou cizrnu a grilované plátky pomeranče.
4. Tím se dostáváme k zábavnosti salátu - nejen chutí, ale i texturou. Kromě ořechů (nebo ořechového pesta!) je dobré přidat něco, co trochu křupne. Super jsou samozřejmě krutony, ale protože skoro nejíme pečivo a nemám je tedy z čeho dělat a na kupovaný krutony jsem moc paranoidní (plíseň a tak, znáte to), používám ráda různé krekry - ty taky nasají zálivku, pěkně křupnou a přidají salátu na vydatnosti. Jinou texturu zase dodají tučné věci - kromě sýra třeba olivy, avokádo nebo sušená rajčata.
5. Salát je lepší natrhat, listy se tak nepohmoždí jako při krájení a nevadnou tak rychle. A vůbec je lepší se o něho starat rukama. Když se salát promíchá rukou, zálivka se lépe rozprostře na listy a při nandavání rukama se salát na talíři i lépe načechrá a všechny ingredience se nandají rovnoměrně. Na míchání si vezměte dost velkou mísu, aby se vše hezky promíchalo a salátové listy se moc nepohmoždily.
6. I přesto je nejlepší salát připravovat až krátce před konzumací, jinak zelenina pustí vodu. Čím jemnější salátové listy a více na vodu bohaté zeleniny (okrurka, rajče) použijeme, tím spíš. Naopak caesar salát, který se tradičně dělá z římského salátu, je dobré nechat tyhle tužší listy se zálivkou aspoň dvacet minut v lednici "marinovat".
7. Do chutného salátu patří i cibule, ale i tady je potřeba dbát jistých pravidel - lepší jsou sladší typy (jarní, bílá...), ideální je cibuli předem naložit do vody nebo ji osolenou orestovat - podle toho, co se více hodí ke zbytku salátu.
Ingredience na zálivku pro 4 porce salátu:
lžíce vinného (nebo jablečného) octa nebo vinné zálivky (kupuji v Makru od Nigris)
tři lžíce olivového oleje
půl lžičky hořčice
na špičku nože soli (2g)
pepř dle chuti
Zálivku je nejsnazší udělat v malé zavírací skleničce. Všechny ingedience tam prostě zavřu pod víčko a krátce protřesu. Že se vytvořila emulze poznáte podle toho, že se opticky všechny součásti spojí a zálivka bude vazká ulpívat na stěnách sklenice. Dělám si jí takhle i do zásoby, několik dávek najednou, a vydrží dobrá i déle než týden v lednici.
Tahle základní vinaigrette je lehká, svěží a docela kyselá. Obzvlášť, když se dělá z čistého octa, není špatné přidat do ní i něco sladkého - používám sirup z agáve, dobře se rozpustí, tak půl lžičky na dávku.
Zálivku ale jde i libovolně obměnit, třeba přidat čerstvě nasekané bylinky. K rajčatům s mozzarelou salátové listy balím do zálivky, kde ocet použiju balsamikový a přidám pro sladkost i půl lžičky balzamikového glazé. Další moje oblíbená obměna je se lžíčí hrubozrnné hořčice a dvěma lžičkami medu. Představivosti se meze nekladou.
Když se pustíte do experimetů, nejlepší je zálivku chutnat tak, jak ji potom budete jíst - namočte do ní list salátu a uvidíte, jestli je potřeba přidat sůl, něco sladkého, nebo je zálivka perfektní na první dobrou!
Tohle je game changer. Ani ne moc sladká, ani moc kyselá. Ani moc tuhá jako moje oblíbené tvarohové nebo žervé krémy, ani příliš tekutá jako klasická ganache ze smetany ke šlehání. S bílou čokoládou nejlepší, ruby čokoládu trochu stáhne o barvu, ale taky je skvělá, i z extra hořké čokolády je pochopitelně spíš světlejší, ale po přimíchání...
V létě se snažím jíst co nejvíc čerstvé zeleniny, užít si, že rajčata chutnají jak mají, abych měla na co vzpomínat, až k nim budu v lednu v krámě čuchat a budu se zoufale snažit najít takové, které nebudou chutnat jako indiferentní hmota.
A zase mi zbyly bílky. Protože manžel už odmítá bílkový omelety jíst, musela jsem se zase po delší době zkusit popasovat s bílkovým pečivem, které moc nevyhledávám ani chuťově, ani mě moc nebaví příprava. Chystám ale pro kamarádku na narozeniny tartaletky, zbyl mi bílek, tak jsem si říkala, co se stane, když zkusím v chladnoucí troubě ještě udělat...
Tartaletky mě vždycky rozčilovaly tím, že jsem se snažila natlačit křehké těsto do formiček, což mi nešlo, místy bylo tlusté a místy tenké a vlastně to vůbec za tu práci nestálo. Tenhle problém ale za mě vyřešilo jedno reelsko, které jsem viděla někdy před Vánoci a říkala jsem si: "To není možný, too good to be true." Typka normálně...
Téměř každoročně vyrážíme v létě na trek s batohem a letos výběr padl na Tour de Mont Blanc. Jak jsem se dozvěděla asi třetí den výletu, vymyslela jsem to já (to si nepamatuju) a taky jsem tvrdila, že to bude hezká hřebenovka (to si pamatuju a fakt jsem v tý představě žila, vlastně až do asi třetího výstupu do...
V Portugalsku po pravdě nebylo moc důvodů těšit se na jídlo. Výjimku tvořil dezert, který byl v jídelně v kampusu univerzity v Coimbře téměř každý den stejný. Mléčná rýže. Člověku už by to mohlo trochu přerůst přes hlavu, mít jí každý den, ale to by nesměla být tak skvělá. A byla jsem tam jenom měsíc, tak co :).
Nebude zas tak moc (jedovatě) red, ale o to víc bude velvet a navíc úplně přirozeně díky chemické reakci sody, podmáslí a nealkalizovaného kakaa. To se prodává pod názvem přírodní kakao, a když jsem ho loni v zimě poprvé zahlédla v obchodě, hned jsem si na původní recepturu vzpomněla a rozhodla se, že to musím zkusit. Od momentu, kdy jsem...
Kdybyste se někdo na Kilimanjaro chystal, tady jsem přehledně sepsala, co se vám mohlo hodit vědět: